Návštěva v prvním českém growshopu
- Kategorie:
- GROWING
-
autor:
-
CZ
- vloženo: 14.02.2009
-
doporučte známému
PDF
-
Nejstarší growshop v ČR najdete na ulici Bořivojova číslo 89 v Praze na Žižkově. O tom, že lidé z Growman Plains svojí práci rozumí, není třeba mluvit, a co se sortimentu týče – mají všechno, na co si vzpomenete. Letos v dubnu oslaví své 11. výročí.
Jak vás napadlo rozjet growshop?
Už od malička jsem měl blízko ke kytkám. Na chatě jsem měl svůj záhon, pak jsem se nedostal na ekonomku a šel jsem na zemědělku. V té době bylo minimum informací o pěstování rostlin pod umělým osvětlením, výpěstky zpod lamp byly taky poměrně vzácné (a drahé), tak sem se o to začal hodně zajímat. Docela mě to fascinovalo, tak sem sjížděl po nocích americký, australský, holandský a jiný stránky o pěstování, koukal na firmy, který prodávaly vybavení – lampy, hydroponické systémy, hnojiva,...
Docela náhodou jsem pak potkal Smoldu a Juru, kteří měli stejný zájmy jako já. Smolda dřív dělal v Tazz pubu – legendárním klubu na náměstí Republiky. Jura žil nějaký čas v Holandsku a věnoval se tam hudbě. Byl tam zrovna v době, kdy se to tam začalo trochu víc rozjíždět, takže měl spoustu kamarádů a cenných kontaktů, a hlavně tam získal řadu praktických zkušeností.
Smolda měl vždycky blízko k přírodě – byl ve skautu, teď je indián a jezdí v zimě pod teepee a tak. Každý, kdo v té době pěstoval, se znal se Smoldou a konzultoval s ním, jak na to. Smolda s Jurou vozili na objednávku věci – všechno, co bylo třeba k pěstování pod lampama. Po pár sezeních nad mísou jahod jsme se rozhodli, že do toho vlítnem a uděláme si oficiální obchod s potřebama pro pěstování - takové specializované zahradnictví.
![growshop_article_image]()
A neměli jste strach z policajtů? Nebo jste se ptali právníků, jak to je s prodejem těchto věcí?
Právníka jsme se ptali, ale znáte právníky – no, já bych to radši nedělal, nikdo neví, jak se na to budou koukat...já bych to radši nedělal....ale kdyžtak vás budu hájit...no, ale bude to pak něco stát....
A problémy jste teda neměli?
Aby se nám dobře spalo, tak jsme vymysleli takovou chytrost – říkali jsme si, že kdyby s tím měl někdo problém, tak vezmeme všechno zboží, co máme, a dáme ho do bazaru. No a pak bychom řekli – hele, my máme to samý, co mají támhle v bazaru, a tam to jako směj prodávat a my ne, jo???
Problémy s úřady jsme žádný neměli – buď úředníci netušili, o co jde, nebo se spiklenecky usmívali, jako že vědí, o co jde, a že nám drží palce. Samozřejmě jsme se snažili mít hezky uklizeno, zdravit sousedy a mít vše v pořádku, registrovat hnojiva, ke všemu mít překlady,....
Za všechny problémy, co jsme měli, jsme si většinou mohli sami.
Půjčovali jste si na to peníze? Ze začátku to musely být docela velké náklady...
K tomu mám jednu historku, když jsme jeli poprvé nakupovat zboží do zahraničí...
Všechno bylo super, euforie z toho, jak se nám to pěkně daří, nakoupili jsme, narvali celý auto zbožím a vyrazili zpět k domovu. Jura byl starší a měl víc zkušeností, tak jsem myslel, že to má zmáklý, a on zas měl za to, že když studuju ekonomku, tak že vím všechno, co se týká dovozu...
No, přijeli jsme na hranice a zjistili, že je potřeba deklarovat zboží a zaplatit v hotovosti DPH (na což jsme samozřejmě už neměli) nebo mít smlouvu s nějakou spedicí. Bohužel už měly téměř všechny zavřeno a ty, co měly otevřeno, nám řekly, že nás neznají a že bychom museli složit jistinu (na kterou jsme taky neměli). Od kámošů jsme dostali na pořádný brko, tak jsme se řádně nahulili ještě před hranicema. Když jsme přišli do kanceláře poslední otevřené spedice, v televizi jim běžel Southpark - Terence měl zrovna rakovinu pozadí a připravovali mu transplantaci prdelního štěpu... Nešlo se nesmát...
Měli tam zadarmo kafe, my měli strašně vyschlo, tak se Jura zeptal, jestli si může nalít. Paní ani nekoukla od počítače a řekla, že ano. Jura si nalíval, ale zakoukal se přitom na TV, takže omylem vylil asi tak litřík na zem. Koukám na něj, jak čumí na televizi a pořád si nalejvá, a říkám: „hele vole, leješ to na zem“ zareagoval až asi na počtvrté. Zkroušeně se obrátil na paní za pultem a říká: „Omlouvám se, nemáte prosím nějaký hadr? Mně se vylilo trochu kafe.“ Paní odpověděla: „To je dobrý, nechte to být, já to pak utřu.“ Já jsem se mezitím kousal do pusy, abych se nesmál moc nahlas - pozoroval jsem, jak se ten litr kafe roztíká po kanceláři. Jura povídá: „Nene, já vám to rád utřu. Ono je toho trochu víc…“ V tu chvíli do místnosti vešel velitel celníků a koukal na nás dva, jak jsme vysmátý a snažíme se poladit to kafe na podlaze. No, běhali jsme tam bez výsledku asi ještě dvě hodiny, pak jsme se museli vrátit do Německa a pár kilometrů za hranicema si pronajmout v jednom hotelu garáž, jet do Prahy, půjčit si peníze a nový auto a vrátit se pro zboží.
Pak jsme další 3 roky bojovali s tím, abychom to vůbec mohli vrátit. Zpětně se divím, že nám vůbec někdo půjčil...
![growshop_article_image]()
Takže klasické punkové začátky...
Velkou výhodou začátků bylo, že jsme byli jediní. Dnes už to zní téměř nereálně, ale vybírali jsme zálohy na zboží (třetinu až polovinu, někdy i víc), jeli nakoupit zboží, a pak co nejrychleji prodat, abychom ho mohli zaplatit. Super bylo, že jsem se domluvil anglicky, takže jsme si po pár nákupech vyjednali splatnost u našich hlavních dodavatelů (museli jsme se osobně zaručit, že to splatíme), takže to jakž takž šlo dělat.
Ale teď je z toho docela slušný byznys.
Přijde mi, že to bylo na začátku jiný – všichni byli víc Hippíci, chovali se vstřícně, přátelsky a vycházeli si vstříc. Je možný, že i v té době za tím byl chladný kalkul, ale určitě to nebylo tak hmatatelný a prvoplánovitý, jako je to často dnes. Teď se každej Holanďan (a nejen Holanďan) tváří jako tvůj nejlepší kámoš, ale ty víš, že si o tobě myslí, že jsi nula z východu a chce ti nacpat svůj nesmysl, kterej ani sám nevyrábí, jen někde překupuje...
Ze začátku jsme jezdili po celý Evropě, abychom nabrali co nejvíc zkušeností. Každej si myslel, že ten jeho způsob je ten jedinej správnej, ale všichni byli vstřícný a rádi se podělili o své zkušenosti. Dalo nám to strašně moc – vidět, jak to dělaj Holanďani, Švýcaři, Rakušáci... Porovnávat různé přístupy, přemýšlet nad nimi a nad důvody, proč to každý dělá jinak. Víte třeba, proč Američani pěstujou velký kytky a dávaj jich míň pod lampu? Protože mají tresty dle počtu kytek. Za každou kytku rok. To si pak dobře rozmyslíte, kolik jich zasadíte.
Slyšel jsem, že jste vůbec první growshop v postkomunistické Evropě... Jste taky největší?
Jo jo – byli jsme první a jsme největší, ale co to vlastně znamená??? Chtěli jsme a chceme být nejlepší. Nežádal jsem na ministerstvu o osvědčení, že jsme byli první, ale myslím, že to všichni vědí a že se to dá snadno dohledat...
A jak to vidíš do budoucna?
Už nějakou dobu pozoruju několik negativních trendů. Dle ekonomické teorie je konkurence zdravá a přínosná. Já bych to zas až tak pozitivně neviděl. Kvalitní výrobky jsou vytlačovány levnějším, často podřadným zbožím. Není nic jednoduššího, než udělat reklamu na levný, ne moc kvalitní výrobek a vychválit jej jako nejlepší věc na světě. Vždy se najde dost lidí, kteří tomu podlehnou a řeknou si – proč utrácet, když to můžu mít levněji? Další trend je, že téměř každý si může otevřít growshop nebo aspoň udělat eshop. Jak se dostane na trh? Budováním dobrého jména? Nákladnou reklamou? Nejjednodušší je snížit cenu... Pokud však nevydělám dost, nemohu investovat zpět. Těžko podpořím nevýdělečnou kulturní akci, těžko nechám přeložit další materiály pro pěstitele... Všechno je pak spojeno s přímou návratností a uvažováním typu – co mi to přinese? Vrátí se mi co nejdřív vložené prostředky? Pak se ale špatně rozvíjejí nadčasové projekty a klesá úroveň celé subkultury.
A co nová legislativa, roztrhne se díky ní se zákazníky pytel?
Nechci, aby to vypadalo, že tady snad lobujeme za pěstování marihuany:). S tím, co prodáváme, si může každý vypěstovat jakoukoliv pozemskou rostlinu. Samozřejmě, čím více zákazníků, tím lépe:).
Díky za rozhovor a ať se daří!
www.growshop.cz
-
-
