Po stopách George Schlichtena
- Kategorie:
- GROWING
-
autor:
-
CZ
- vloženo: 14.04.2009
-
doporučte známému
PDF
-
Revoluční technologie čeká na vzkříšení
Již mnoho let konopný stavitel Petr Žáček z Podviní u Litoměřic při diskusích o zpracování konopného stonku opakuje: „Jedině dekortikátor, jedině dekortikátor!“ Co to ale je ten dekortikátor? Viděl ho vůbec někdy někdo? Vždyť řada lidí, kteří se kolem konopí pohybují, to slovo ani neumí vyslovit. Je dekortikátor mýtus anebo opravdová šance pro novou technologickou revoluci?
Slovo dekortikátor pochází z anglického „decorticator“, kde základ tvoří podstatné jméno „core“ čili jádro. Předpona „de“ označuje dekompozici tohoto jádra, tzn. že dekortikátor je stroj, který rozděluje jádro nějakého materiálu, v našem kontextu vlákenných rostlin. Kdy přesně byl tento pojem zaveden nevíme, v českých podmínkách se ale pro zpracování vlákenných rostlin používá tradičně výraz tírna. V tírně se vytírá vlákno ze stonků lnu či konopí, vypadává přitom dřevnaté jádro stonků, pazdeří. Tírny odkazují na průmyslové tovární stroje, jejichž původ lze datovat do období druhé světové války a později. Do té doby se konopí a len zpracovávaly nejčastěji lokálně, v poloručních provozech využívajících lidskou a zvířecí sílu. Tradiční trdlice a vochlice, nástroje na ruční lámání a česání lnu a konopí, patřily do výbavy každé chalupy. Od konce 18. století se také v souvislosti s rušením nevolnictví v Rusku a otrokářství v Americe objevují nejrůznější soustavy lámacích válců, které měly nejtěžší část procesu usnadnit a urychlit. Zpracování konopí a lnu přesto zaostávalo za raketovým rozvojem strojního zpracování bavlny, dostupnost a efektivita těchto strojů byla nízká. Vrcholem zpracování konopí, a nutno říci, že s největší pravděpodobností vrcholem dosud nepřekonaným, se stal Schlichtenův dekortikátor.
Jediný svého druhu
George W. Schlichten dokázal to, co mnoho jiných vynálezců nedokázalo. Vyřešil dlouholetý problém a vynalezl stroj schopný oddělit cenná lýková vlákna přadných rostlin. Před vynálezem dekortikátoru byla práce při lámání, česání a vytřásání tuhých stonků do podoby spřádatelného vlákna zdlouhavá a náročná, což zvyšovalo cenu surovin až 100 násobně. Přestože stroj dokázal získat vlákna z různých rostlin, konopí bylo Schlichtenovým favoritem.
Dvacet stop dlouhý dekortikátor stahoval zelené části suchých stonků a ty poté rozlámal pomocí systému válců tak, že dřevnatá část, pazdeří, vypadla ven. Soustava drtičů a válců vyčesala krátké koudelové vlákno zatímco dlouhé vlákno bylo třeno až do úplného odstranění přírodního lepidla - pektinu. Ten byl shromažďován a použit pro průmyslové účely. Konečný produkt vycházel ze stroje připraven k spřádání do nejjemnějších přízí.
Mnoho jiných vynálezů rovněž nazývaných dekortikátor zdaleka nedosahovalo účinnosti toho Schlichtenova. Z většiny vycházel shluk vláken, která musela být dále vyčesávána tak, aby se každé vlákno narovnalo. Schlichtenův stroj dokázal udržet stonky vyrovnané a jeho výstupem byl pruh spojitého dlouhého vlákna vhodného k spřádání existující technologií.
Z osudů imigranta Schlichtena
Schlichten se narodil v Německu v roce 1862. Za osmnáct let vývoje dekortikátoru investoval přes 400 000 vlastních dolarů. Nutně proto potřeboval najít trh, který by mu vrátil alespoň část investic. V roce 1916 nabídl první várku nekonečného vlákna na trhu v New Yorku... a prodal ji za rekordní cenu 100 dolarů za tunu - více než jakékoli vlákno předtím. Odborníci je označili za lepší než italské. Přádelna vlastněná J. D. Rockefellerem skoupila celou Schlichtenovu úrodu a zaplatila mu za dohlížení nad spřádáním tohoto pro ně neznámého vlákna. Výsledek je tak nadchnul, že se pokusili odkoupit výhradní práva k vynálezu a nabídli Schlichtenovi o polovinu více než potřeboval. Schlichten ale nechtěl svůj vynález prodat, zvláště ne Rockefellerům.
Téměř vše, co je známo o Schlichtenovi, víme z dvaceti čtyř dopisů z kolekce Edwarda W. Scrippse, později umístěných v Aldenově knihovně na Ohio university v Athens. Scripps založil United-Press Syndicate (později United Press International) jako protiváhu pravicovému Associated Press. Zajímal se o vědu a založil různé výzkumné instituce, např. Scripps Institute v San Diegu.
Skripps se doslechl o dekortikátoru od Harryho Timkena, presidenta Timken Roller Bearing Company a jednoho z předních strojařů své doby. Návštěva Schlichtena na Timkena udělala takový dojem, že mu nabídl, aby svůj vývoj přemístil na jeho ranč v Imperial Valley v Kalifornii. Schlichten tu zasadil 100 akrů konopí a několik dalších pokusných rostlin. V srpnu 1917 bylo takřka zralé konopí tak impozantní, že si získalo celonárodní pozornost. Filmové společnosti včetně těch Hearstových přinesly v týdenících záběry 14 stop vysokých rostlin.
Se vstupem USA do 1. světové války čelil novinový průmysl rostoucím cenám způsobeným nedostatkem dřevné papíroviny a zoufalému hledání alternativy. Schlichten věděl, že zná odpověď, a sice hromady pazdeří získané při zpracování stonků ve frakci a ceně vhodné pro papírenské využití. Do karet mu nahráli také výzkumníci Ministerstva zemědělství Lyster H. Dewey a Jason L. Merill, kteří v říjnu 1916 vydali v USDA Bulletinu č. 404 studii věnovanou výrobě papíru z dosud opomíjeného pazdeří. V této studii dokazují, že z konopí je možné získat až čtyřnásobné množství papíroviny než z lesa ve výborné kvalitě. Schlichten musel přesvědčit svaz výrobců novin, aby zafinancoval plnoprovozní výrobu papíru z konopného pazdeří v existujících papírnách. V srpnu 1917 předvedl svou technologii Miltonu McRaeovi a Edwardu Chasovi, Skrippsovým partnerům. Nevěděl, že jeho prezentace byla zaznamenána McRaeovou sekretářkou. McRae později odeslal 11ti stránkový dokument Scrippsovi, který ho uschoval do archivu.
Schlichten si uvědomoval, že jeho revoluční vynález by se mohl stát cílem útoku, i proto, že si ponechal své německé jméno. Zastával na svou dobu radikální postoj, že je zločinem kácet lesy pro tak malý objem papíru, který je z nich možné získat. Vysvětloval ekologický dopad odlesnění a předpověděl dobu, kdy bude další kácení příliš drahé nebo dokonce zakázané. Všichni muži zapojení do projektu, McRae, Chase, Timken a Scripps, byli nakloněni jeho pokračování.
Přesto, o dva týdny později, Chase a McRae bez vysvětlení náhle od projektu ustoupili. Navíc přesvědčili Timkena, že konopí není pro výrobu papíru ziskové. McRae slíbil Scrippsovi vypracovat zprávu o svých závěrech, nic takového se v archivech ale neobjevilo.
Bez podpory upadl Schlichten a jeho vývoj do zapomnění. Takřka roční pátrání Dona Witchaftera nepřineslo žádné detaily o tom, co se stalo. Schlichtenovo jméno se nikdy neobjevilo v žádných historických záznamech týkajících se konopí. Žádný z pozdějších vynálezců nikdy nezmínil Schlichtena a nedocenil jeho předchozí práci. Samotný vynález tajuplně beze stop zmizel z historických záznamů. George Schlichten zemřel jako zničený muž v Soloně, Kalifornii, 3. února 1923.
Pomalu se rodící revoluce
V pozdních třicátých letech Schlichtenův patent vypršel a jiní vynálezci přišli s různými koncepty dekortikátorů (Anton F. Burkardt, Robert B. Cochrane, Karl Wessel a řada dalších). Tyto vynálezy se staly základem továren vystavěných během kampaně „Konopí pro vítězství“ (Hemp for Victory) v roce 1943, žádný z nich ale zdaleka nepracoval tak dobře jako ten Schlichtenův. Brzy po konci 2. světové války byly tyto technologie odstaveny. V dalších zemích se pak do popředí dostala velkokapacitní průmyslová zařízení a koncept dekortikátoru, kompaktního stroje s nízkou spotřebou energie a vysokou kvalitou surovin, byl opuštěn.
Ačkoli jsou dnes na celém světě miliony lidí obhajujících obnovu pěstování konopí, jejich snahy nebudou úspěšné, dokud se nepodaří rozvinout všeobecně dostupnou technologii pro sklizeň a zpracování rostlin. Schlichtenův dekortikátor byl příslibem revoluce v konopném hospodářství také proto, že snižoval potřebu rosení stonků, jednu z nejrizikovějších operací moderního zpracování. Jak popsal v patentu # 1,308,376: „Získané vlákno je ihned připraveno k mykání a česání. Žádné další operace jako je zbavování lepidla či rosení nejsou potřeba. Vlákno je měkké, poddajné, přilnavé a zachovává si svoji přirozenou pevnost a barvu.“
Schlichten zanechal osm stran nákresů jeho prvního patentu a další stranu toho druhého a nijak svou práci neskrýval. Otištění článku v High Times Magazine v dubnu 1994 zvedlo hnutí inženýrů, kteří se pustili do obnovy Schlichtenovy práce. Zatím nejdále z nich došel Kanaďan Jim Hill a jeho firma Hill Agra Machinery. S pomocí Dona Witchaftera rekonstruovali původní Schlichtenovy návrhy a přenesly je do moderní podoby. Výsledkem je několik typů mobilního dekortikátoru Fiber X dostupných od 3,5 milionu korun. Zatím nezodpovězenou otázkou zůstává, proč se tento stroj neprosazuje na světových trzích.
Volně přeloženo podle:
Schlichten papers na
http://www.innvista.com/health/foods/hemp/schlich.htm
Robert A. Nelson: Hemp Husbandry, kap. 3 dostupné na http://www.rexresearch.com/hhusb/hh3fiber.htm#HH33
Herer, J.: The Emperor wears no clothes, 2000. (11. vydání).
-
-
