Konopí a HIV – rozhovor
-
doporučte známému
PDF
-
„Samozřejmě to neznamená, že se hned sesypu...“
Kdesi v Německu. Úplně normální činžák. Nikdo netuší, že tu už řadu let číhá vysoký zločinný potenciál. Ne, nevyrábějí se tu podomácku výbušniny ani tu nikdo nemlátí děti, něco mnohem horšího: tady si člověk, který trpí nemocí AIDS, pěstuje vlastní trávu. Andreas (jméno bylo redakčně změněno, jak jinak), 48 let, HIV pozitivní, už na nás čeká, otevře dveře a vesele nás zve dál.
HaJo: Ahoj Andreasi!
Andreas: Ahoj!
HaJo: Jak dlouho jsi HIV pozitivní?
Andreas: Asi od roku 1990, přišel jsem na to v roce 1992. To u mě virus propukl.
HaJo: Co bereš za léky?
Andreas: Každé ráno hrst antivirových tablet a na radu mého lékaře taky konopí.
HaJo: Proti čemu konkrétně ti konopí pomáhá?
Andreas: Hlavně proti žaludečním potížím, které mám kvůli silným lékům, a proti nechutenství, které je s tím spojené. Nemůžu pominout taky povzbudivý účinek na psychiku, protože bolesti jsou dost deprimující, určitě nejen pro mě.
HaJo: Co se stane, když zrovna nemáš trávu?
Andreas: Samozřejmě to neznamená, že se hned sesypu, je to spíš plíživý proces. Po lécích mi začne protestovat žaludek a nemám potom hlad. Jasně, že den dva to jde, nebo i týden, ale pak už se mi to začne projevovat na váze, někdy taky celý den zvracím. A v téhle fázi jsem samozřejmě i psychicky celkem v prdeli. Je to postupně jedno s druhým. No a tak si vyrábím lék sám. Aby to nedošlo tak daleko.
HaJo: Už sis podal žádost na Spolkový ústav pro léčiva?
Andreas: (smích) Po tom, co mě před pár lety chytili a odsoudili za držení drog, i když jsem prokázal vlastní potřebu? Vím, jak to u nich chodí, jakmile bude platit právní jistota, tak si pro povolení okamžitě zajdu. Ale do té doby nehodlám šťourat do vosího hnízda. Mnohem horší je, že jsem u svého posudkového lékaře potkal spoustu dalších lidí s AIDS a většina z nich užívá marihuanu ze stejného důvodu jako já. Ti, co potřebují domácí péči, většinou na rozdíl ode mě nemají možnost pěstovat si konopí sami, protože by do toho zatáhli ošetřovatele. Když jim sem tam přinesu paličku ze svého, jsem právnicky vzato dealer. A když to neudělám, tak to zase osobně považuju za neposkytnutí pomoci. Dokud bude situace taková, jaká je, tak se prostě v mé situaci zákony dodržovat nedají, jinak si člověk vážně poškodí zdraví. Holt musím riskovat.
HaJo: Jakou sortu a jakou technikou pěstuješ?
Andreas: Mám to jednoduchý, na jednom a půl metru čtverečním mi roste „New York Diesel“. Úplně obyčejně na biozemině s trochou biohnojiva. Jediný luxus jsou filtry a potrubní ventilátor, protože si před pár lety stěžovali sousedi kvůli zápachu. Takže při dvou sklizních ročně mám přesně tak akorát na vlastní spotřebu. Kdyby vás to zajímalo, je to zhruba šest set gramů ročně, takže asi jeden až dva gramy na den...
HaJo: ...a máš tím pádem taky problém zdůvodnit tak velké zásoby, kdyby tě chytili.
Andreas: Přesně to se mi stalo před pár lety, naštěstí jsem měl rozumného soudce, kterému stačila mírná pokuta.
HaJo: Jak vypadá tvůj denní program?
Andreas: Brzy ráno hrst tablet, jak už jsem říkal, pak malou fajku, aby žaludek zůstal v klidu. Pak si ještě na hodinku lehnu, protože tak se dá ta spousta chemie v břiše jakžtakž zvládnout. Pak vstanu, pořádně se nasnídám a den může začít. A když mám léky, legální i nelegální, tak se můj denní program nijak neliší od programu ostatních lidí, dělám spoustu věcí a poslední dva roky dokonce můžu znova pracovat na částečný úvazek.
HaJo: Andreasi, děkujeme za rozhovor a přejeme do budoucna hodně štěstí. Ahoj!
Andreas: Mějte se!
-
-
