Horko, hašiš, horské hřbety
-
doporučte známému
PDF
-
Na návštěvě u marockých pěstitelů marihuany
Malé modré městečko Chefchaouen s křivolakými uličkami, považované za bránu Rifu, je ideální základnou pro poznávání nejdůležitějšího zemědělského produktu tohoto severoafrického království.
Hašiš je všudypřítomný už v Chaouenu, jak městečku říkají místní. V kavárnách se vznáší typická vůně coffeeshopů. Policie se dívá jinam, pokud ovšem dodržujete zásadní pravidlo: schovat jointa, je-li policista na dohled. To se obvykle stává dost rychle. Gram nejlepšího hašiše stojí přibližně 1,50 až 2 eura. Nesmíte ale naletět některému z mnoha pouličních dealerů, před kterými by se tu člověk měl mít – stejně jako všude na světě – na pozoru a radši počkat, až mu hulení nabídne někdo aspoň trochu důvěryhodný. Při mých dosavadních pobytech se v tomhle ohledu jako kompetentní kontaktní osoby často ukázali portýři v levných hotýlcích.
V bezprostředním okolí Chaouenu se konopí samozřejmě nepěstuje, je třeba kodrcat se nějakou chvíli taxíkem po nesjízdných horských silničkách, abyste se k jádru pudla dostali. Ještě před několika lety sahaly konopné plantáže až k hlavním silnicím, v roce 2004 však bylo pěstování oficiálně zakázáno a od té doby se pole volně přístupná cizím pohledům stala vzácností. Nicméně i můj tříletý syn si všiml, že „tady všude voní ten tabák, co táta kouří po večerech“. Náš taxikář naštěstí nebyl znalý němčiny.
I v Rifu policie proti pěstitelům marihuany tu a tam zakročí, aby mohla ve statistice vykázat úspěchy. Což ovšem nemění nic na tom, že plocha, na níž se konopí pěstuje, se v pohoří Rif rok od roku zvětšuje.
Jen s pomocí svých místních přátel jsem se mohl bez větších komplikací podívat na konopné pole určené na zisk. Evropan, který se zajímá o pěstování konopí, totiž pro pěstitele samozřejmě představuje potenciálního zákazníka. Což pak často vede k nedorozuměním, když jste se opravdu přijeli jen tak podívat. A foťáky všeobecně vítány nejsou. V tomto ohledu jsem s naším řidičem Myfriendem a s Ahmedem, kamarádem z Chaouenu, neměl problém. Ahmed pochází ze starousedlické rifské rodiny pěstitelů konopí a byl hned ochoten představit mi jednu z konopných plantáží jejich rodinného podniku.
![morocco]()
Vyrážíme z Chefchaouenu, asi po 45 minutách jízdy s úchvatným výhledem Myfriend najednou zastaví, nejdřív si říkám, že asi pauza na cigárko nebo na malou – široko daleko nic než pinie. Ale kdepak – Ahmed vystupuje a jde směrem k lesu, já za ním. Asi po 50 metrech piniovým lesíkem už nás čekají dva Ahmedovi bratři a první konopné pole. Kytky jsou malé a vypadají všechny zuboženě. „Marocké osivo,“ vysvětluje mi kamarád, „a navíc málo vody.“ Kousek dál prý je ještě něco málo. Aha, takže kamuflážní pole u silnice. To není blbé. Pokud by do těchhle bohem zapomenutých míst někdy opravdu zabloudila policejní jednotka, zakopnou hned zkraje o tohle skromné políčko, vypálí ho a zbytek nechají na pokoji.
Po další půlhodině pochodu se nám otevírá nádherný výhled. Skutečný rodinný poklad mezi dvěma horskými hřebeny. Konopná plantáž s kytkami vysokými až tři metry, z holandského osiva, jak mi Ahmed pyšně sděluje. Kamarádi mu před dvěma roky přivezli semena a o rok později měl Ahmed z deseti semínek celý pytel. Ten potom posloužil jako základ pro konopné pole, které letos slibuje ty nejlepší výnosy.
Přitom nejde o pravoúhlé pole, ale o jakousi obrovskou zahradu, v níž se každé slunné místo mezi fíkovníky využilo buď pro konopí nebo pro zeleninu. Sensimillia není potřeba, protože z rostlin se většinou dělá hašiš.
Naopak: po semínkách je poptávka a množství dobrých semen tu patří k uspokojivé sklizni stejně jako vysoké výnosy. Malou část úrody pěstitelé zpracují na kif, směs květů, špiček listů a velmi silného marockého tabáku – turisté si na kif zvykají jen těžko, hlavně díky tabáku. Kif se tu kouří v dlouhé dýmce (sebsi) a představuje tradiční způsob užívání marihuany v severním Maroku. Výroba hašiše sem přišla až s beatniky v 50. letech a s hippies v 60. letech. Čistou trávu tu vůbec neseženete, ledaže byste si od pěstitele koupili pár suchých kytek a zpracovali si je sami ;-).
Díky poloze mezi dvěma horskými hřebeny má pole dostatek vody z nádrže v kopci, i v suchém horkém létě. Přesto musí Ahmed a jeho bratři denně zavlažovat rostliny předpotopním kropicím zařízením, zbytek obstará slunce. Hnojí se trusem domácích koz. I další zpracování se odehrává v nejužším kruhu lidí: od sklizně přes lisování a balení až k prodeji, každý člen velké rodiny přispívá k hospodářskému úspěchu firmy. Mnoho pěstitelů kifu používá ke zvýšení výnosů bílý fosfor, který však vyčerpává půdu. Také Ahmed byl dříve příznivcem umělých hnojiv, ale poté, co se kvalita půdy neustále zhoršovala, změnil na radu svého španělského kamaráda postup: žádné umělé hnojivo, zato co nejčastěji měnit osivo. Tak šetří vzácnou půdu a přesto má dobré výnosy.
Rostliny byly v době naší návštěvy zrovna v plném květu, sklizeň v pohoří Rif bývá na přelomu září a října. Pak se kytky až do prosince suší, protože tehdy panují nejlepší podmínky pro výrobu hašiše. Do té doby je zkrátka moc horko, krystaly by neproklouzly sítem, ale slepily by se. A takto získaný přírodní produkt si pak nějakým způsobem najde cestu do Evropy, bohužel však za pětinásobek původní ceny. Často řezaný a v distribuci pochybných lidí.
Hašiš z marockého pohoří Rif je nejlepším příkladem toho, že nebezpečné struktury se vytvářejí teprve kriminalizací pěstování konopí. V každodenním životě panuje korupce, policie si za to, že se dívá jinam, samozřejmě nechá zaplatit, pašování hašiše jde souběžně s pašováním lidí, peníze mizí do nejtemnějších kanálů. Mezinárodní programy, které mají zamezit pěstování konopí, vyjdou dočista naprázdno, protože nerespektují potřeby obyvatelstva. Zákaz a trest pěstování konopí není v zemi, kde se rostlina konzumuje už celá staletí, prosaditelný, a vážně poškozuje zdejší společenské struktury, které se vytvářely po řadu generací. Kdyby Maroko zacházelo s konopím jako s normálním zemědělským produktem, organizovaný zločin a fundamentalistické tendence by ztratily živnou půdu. A ze zločinců celého regionu by se rázem stali vážení občané, kteří zemi přinášejí devizy.
-
-
