Dlouhá cesta ke švýcarské "Konopné iniciativě"
-
doporučte známému
PDF
-
Zahraničním pozorovatelům se Švýcarsko na přelomu tisíciletí jevilo jako skutečný ráj konopí. Leckde jste mohli narazit na nejroztodivnější obchůdky s konopím a majestátní konopná pole a na náměstích a v hospodách vás lechtala v nose nezaměnitelná nasládlá vůně. Tenhle příběh má však dlouhou předehru, tragický obrat – a nejisté rozuzlení...
90. léta: nové cesty
Švýcaři se začali hlouběji zabývat drogovou politikou koncem 80. let. Média tehdy opakovaně referovala o dění na švýcarské drogové scéně, která, jak se ukázalo, byla velmi tvrdá a otevřená (Lettenpark v Curychu či Kocherpark v Bernu). V reakci na to se Švýcaři pokoušeli kriticky prozkoumat příčiny a následky drogové krize, porovnávali legální a ilegální návykové látky a začínali rozlišovat mezi měkkými a tvrdými drogami. V nejširších kruzích panoval názor, že represe nemůže být jediným prostředkem boje proti návykovým látkám a že trestání konzumentů měkkých drog, jako je například konopí, je nesmysl. Experti na drogovou problematiku poukazovali na to, že zákaz a stíhání konzumace konopí způsobuje větší problémy než užívání látky samotné. Odborníci z oblasti státního práva navíc podotýkali, že kriminalizace látky, která není o nic toxičtější než tolerované drogy alkohol a tabák, je v zásadě protiústavní.
Tyto zkušenosti a poznatky vyvolaly v polovině 90. let ve švýcarské drogové politice čilý rozruch. Už tehdy se zřetelně projevil ideologický rozpor mezi příznivci reformy a zástupci tvrdého politického směru: oběma frakcím se podařilo protlačit své představy do referenda – ale ani jedna neuspěla. V roce 1997 hlasující jednoznačně odmítli pravicově konzervativní iniciativu „Mládež bez drog“, která chtěla ještě posílit „boj proti drogám“ a prosazovala ideál naprosto abstinujícího obyvatelstva. Jasnou porážku uštědřili hlasující v roce 1998 revoluční iniciativě „DroLeg“, která usilovala o beztrestnost konzumace všech drog. Politikům bylo jasné, že Švýcary nelze získat pro extrémní řešení – teď to chtělo rozumnější, většinový kompromis. Ten formulovala roku 1999 Švýcarská komise pro drogovou problematiku EKDF ve „Zprávě o konopí“, která byla určena vládě. Odborníci navrhli dekriminalizovat pěstování konopí a povolit za určitých podmínek a v určitých mezích obchod s konopím a jeho konzumaci. Vzhledem k tomu komise požadovala rychlou úpravu zákona o omamných látkách.
1999 – 2004: zápas o úpravu zákona
Spolková rada (švýcarská vláda) z větší části převzala doporučení komise odborníků a roku 2001 zahájila parlamentní jednání „Zprávou o úpravě zákona o omamných látkách“. Ještě téhož roku jinak spíše konzervativní Stavovská rada (malá komora parlamentu – zástupci kantonů) úpravu zákona schválila. Ledy byly prolomeny – zdálo se, že schválení návrhů v Národní radě (velká komora parlamentu – zástupci lidu) už je pouhou formalitou. V blahodárném stínu této průkopnické politiky se rozvíjela švýcarská konopná scéna: všude vznikaly obchůdky s konopím, v aglomeracích jako Curych, Basilej a Bern rostly jako houby po dešti. A justice, přestože byla vázána platným právem, se k obchůdkům s konopím leckde stavěla zdvořile. Většina soudních úřadů počítala s tím, že zákon bude co nevidět upraven, vyčkávala a na konopné scéně zasahovala pouze proti excesům. Ale tato jistota byla klamná – příslovečné ticho před bouří...
První studenou sprchu dostala plánovaná úprava zákona v roce 2003, když Národní rada navzdory očekáváním nepřistoupila na návrh zákona a vrátila ho Stavovské radě. Pro některé prokurátory a pověřené úředníky se zdráhavost Bernu stala záminkou k plošným raziím proti renomovaným obchodům s konopím. Zároveň se v médiích stále častěji objevovaly kritické články o užívání konopí. Sahaly od objektivních zpráv o ojedinělém zneužívání marihuany a o černých ovcích konopné scény až k bulvárním polopravdám, které paušálně zpochybňovaly celou konopnou scénu i úpravu zákona. Politický vítr se obracel pomalu, ale citelně. Zdálo se však, že ještě není vše ztraceno. Jen o několik měsíců později se Stavovská rada jasně vyslovila pro úpravu zákona a s jejím návrhem souhlasila i řada dalších organizací: Spolková rada, Spolkový úřad pro zdravotnictví, Švýcarská alkoholová správa, Ústřední svaz švýcarských učitelů a učitelek, dokonce i Svaz švýcarských policejních úředníků. Kdo by při tak široké podpoře očekával neúspěch...?
2004: Konopná iniciativa
Smutný konec parlamentní úpravy zákona o omamných látkách přišel v červnu 2004. Národní rada opět odmítla jednat o návrhu a rozhodla se „nezúčastnit“. Tak smetla úpravu zákona o omamných látkách pod stůl a zbyla hromada politických střepů. Zástupci usilující o konsensus se sice pokoušeli zachránit „nepopiratelné“ body návrhu v částečné úpravě, horkou bramboru konopí však z diskuse vědomě vyhodili. Konopná scéna se tak ocitla bez politické ochrany – toužebně očekávaná úprava zákona v jediném okamžiku zmizela v dáli. Pro soudní úřady to byl impuls k totální likvidaci: zemí se přehnala vlna razií a veškeré obchody s konopím byly zavřeny. Pro švýcarskou konopnou scénu tyto události znamenaly naprostou katastrofu. Nastala „hodina nula“ a muselo se začít znova. Bylo na čase vytáhnout poslední trumf a sáhnout k politickému prostředku, který v této formě existuje pouze ve Švýcarsku: švýcarská iniciativa.
Pouhých 36 dní poté, co se Národní rada „nezúčastnila“, představila aliance pokrokových politiků a vytrvalých konopných aktivistů iniciativu „Za rozumnější konopnou politiku s účinnou ochranou mládeže“. Iniciativa navazovala na požadavky zahrnuté v neuskutečněné úpravě. Aby však mohla být podána a aby byli občané nuceni jít k urnám, je potřeba nejméně 100 000 podpisů od oprávněných voličů. Těžce zkoušená konopná scéna se proto ještě jednou vzchopila a mobilizovala všechny zbylé síly. Ve všech větších městech a na populárních akcích, jako například na festivalu Paléo v Nyonu nebo na Street Parade v Curychu, se v létě 2005 objevovali sběrači podpisů v oranžových tričkách. Díky obětavosti, dobrovolnické práci a vytrvalému nasazení se nakonec podařilo během osmnáctiměsíční lhůty shromáždit dostatek podpisů a podat iniciativu spolkové kanceláři k ověření. 7. února 2006 spolková kancelář oznámila, že iniciativa se 105 994 podpisy byla formálně v pořádku. Teď o ní měli rozhodnout Švýcaři.
2008: Za rozumnou konopnou politiku
Opět uteklo pár let. Podle zákona musí referendum projít hlasováním 36 měsíců po podání; pokud parlament vypracuje ještě tzv. „protinávrh“, prodlužuje se tato doba o dalších šest měsíců. Stavovská rada – náš dávný spojenec – se skutečně pokusila o kompromis k iniciativě a vypracovala protinávrh, podle kterého by pěstování pro vlastní spotřebu a užívání konopí byly beztrestné, obchod s konopím však ne. Ale ani tentokrát se reformně naladění politici neshodli s Národní radou. Ta se odmítla protinávrhu zúčastnit, a protože protinávrh vyžaduje souhlas obou komor, nakonec se neuskutečnil.
Zatímco čas se pomalu chýlil, švýcarská konopná scéna vegetovala někde mezi vynucenou letargií a záblesky naděje. Profesní organizace Schweizer Hanf-Koordination, jejíž počet členů se scvrknul na polovinu, už byla jen stínem sebe samé. Těch několik málo zbylých aktivistů to nemělo nijak lehké – většina z nich musela zavřít obchod po velkých raziích v roce 2004 a přišla tedy o své zdroje. A mezi soudními řízeními a budováním nového živobytí se politizuje špatně... Z obchodu s konopím teď profitují jiní: pouliční prodej a s ním i organizovaná kriminalita vděčně využily mezery na trhu, která vznikla odstřelením konopné scény. Znalci prostředí bezmocně přihlíželi, jak mafie postupně ovládá téměř veškerý obchod s měkkými a tvrdými drogami a jak podle libosti zvyšuje ceny. Zatímco cena za gram konopí se od té doby zdvojnásobila, cena za gram kokainu klesla o polovinu.
Na jaře 2008 by zastánci konopí ve Stavovské radě téměř dosáhli úspěchu, protože malá komora doporučila hlasování ve prospěch Konopné iniciativy velmi těsně, poměrem hlasů 19:18. V zatvrzelé Národní radě dopadl výsledek doporučení výrazně hůř, přesto iniciativa získala pozoruhodných 73 hlasů pro, které se však proti 111 hlasům proti nemohly prosadit. Podobně rozštěpené je doporučení vlády: připustila sice, že v iniciativě lze v zásadě rozeznat podporované body úpravy zákona o omamných látkách, ale iniciativu odmítla, protože je prý toho názoru, že legislativa by měla vycházet z parlamentu, nikoliv z lidu. Poněkud směšné odůvodnění, přihlédneme-li ke skutečnosti, že parlament na to měl deset (!) let a nakonec z toho není nic. V polovině roku byl však oznámen termín referenda: 30. listopadu 2008.
V něm budou Švýcaři hlasovat o změně legislativy, ta by měla znamenat výrazný posun směrem k realitě, užívání marihuany už by nemělo být trestným činem ale přestupkem. Stejně tak držení malého množství marihuany bude možno trestat pouze pokutou, v současné situaci ale k ztýkání lidí za tento čin naštěstí nedochází. Dále se navrhuje legalizace léčby konopím a povolení užívání heroinu na lékařský předpis.
-
-
